Massimo Moratti: Muž, který dotáhl Inter na vrchol

Ropný magnát a vášnivý fotbalový mecenáš oslavil v minulých dnech 80. narozeniny. Massimo Moratti, jehož jméno je neoddělitelně spjato s Interem, se nesmazatelně zapsal do historie jako nejúspěšnější majitel černo-modrého klubu z Milána.

Massimo Moratti se narodil 16. května 1945 do rodiny italského průmyslníka Angela Morattiho. Jeho otec Angelo byl v letech 1955–1968 majitelem fotbalového klubu Inter Milán a stojí za legendární érou známou jako Grande Inter. V roce 1962 založil rafinérskou společnost Saras S.p.A., která se později stala hlavním zdrojem příjmů celé rodiny. Po jeho smrti převzal vedení firmy právě Massimo.

Dnes je Massimo Moratti předsedou Saras Group, pod níž spadá třeba jedna z největších rafinérií v Evropě. V posledních letech se společnost začala více orientovat také na výrobu elektrické energie, především z větrných zdrojů. V žebříčku nejbohatších lidí časopisu Forbes z roku 2020 se Moratti umístil na 1513. místě s odhadovaným jměním téměř 1,5 miliardy dolarů.

Vstup do Interu: Velké ambice, ale chyběla trpělivost

Massimo Moratti vstoupil do vedení Interu Milán v roce 1995, kdy italskému fotbalu dominovali především rivalové. Konkrétně AC Milán, vlastněný Silviem Berlusconim, a Juventus, ovládaný vlivnou rodinou Agnelli. Moratti tehdy veřejně prohlásil, že jeho cílem je dobýt fotbalovou Evropu. Aby toho dosáhl, neváhal investovat obrovské částky z vlastního majetku. Odhaduje se, že během svého působení utratil za posily více než 1,5 miliardy eur. Do klubu přivedl celou řadu hvězdných hráčů, jako byl brazilský Ronaldo, Christian Vieri, Hernán Crespo a především Javier Zanetti, který se později stal klubovou legendou.

Sám Moratti na své oblíbené hráče vzpomínal s velkou náklonností: „Nejlepší hráč, kterého jsem kdy měl, byl Ronaldo. A pak byl ještě Javier Zanetti. Toho jsem miloval nejen proto, že klub reprezentoval tak dlouho.“ Zanetti přitom do klubu přišel společně se svým krajanem Sebastiánem Rambertem, který byl tehdy považován za větší talent. „Přišel spolu s Rambertem, který byl tehdy považován za tu opravdovou hvězdu. Ale nakonec to byl právě Zanetti, kdo se stal legendou,“ pronesl také Moratti.

Přestože Moratti neváhal investovat a přivádět velká jména, v prvním desetiletí jeho vlády klub získal pouze jednu významnou trofej – Pohár UEFA v sezoně 1997/98. Podle mnoha odborníků za tím stál mimo jiné Morattiho sklon k netrpělivosti, zejména vůči trenérům. Během jeho osmnáctiletého působení v čele Interu se jich na lavičce klubu vystřídalo více než dvacet. Na rozdíl od svého otce Massimo špatně snášel pomalý začátek sezony a nebál se rychle zasáhnout. Klub tak opustili i renomovaní trenéři jako Marcello Lippi, Héctor Cúper nebo Mircea Lucescu. Tyto časté trenérské rošády bránily vytvoření stabilního a úspěšného týmu a Inter se tak dlouho nedokázal prosadit.

Zlatá éra: Mancini, Mourinho a historický treble

Zlaté časy Morattiho Interu začaly v létě 2004, kdy na trenérskou lavičku usedl Roberto Mancini. Ten už ve své první sezoně dovedl tým k vítězství v Italském poháru. Ten navíc v následujícím ročníku dokázal obhájit. Zlom však přišel po známé aféře Calciopoli v roce 2006, která otřásla celým italským fotbalem. Po odhalení rozsáhlé sítě ovlivňování rozhodčích bylo tehdejšímu mistrovi – Juventusu – odebráno scudetto a klub byl poslán do druhé ligy. Titul za sezonu 2005/06 tak dodatečně připadl Interu.

Ačkoliv Inter titul formálně získal, aféra Calciopoli vrhla na Morattiho postavu kontroverzní světlo. Zejména fanoušci Juventusu ho považovali za hlavního hybatele zákulisních tlaků, které vedly k pádu jejich klubu. O rok později, v sezoně 2006/07, kdy Juventus stále hrál v Serii B a AC Milán si kvůli trestu nesl bodové manko, se Interu konečně podařilo vyhrát ligový titul přímo na hřišti. Velkou zásluhu na tom měli mimo jiné i bývalí hráči Juventusu – Patrick Vieira a Zlatan Ibrahimović, kteří po skandálu přestoupili právě do Interu.

Přesto radost z ligového úspěchu zkalilo dění na opačné straně Milána, když městský rival AC překvapivě ovládl Ligu mistrů. I přes Morattiho úspěchy v domácím prostředí zůstávala právě „ušatá trofej“ nedosažitelným snem. Neschopnost Interu prorazit na evropské scéně byla důvodem, proč Moratti po třech ligových titulech v řadě přistoupil k další změně na trenérské lavičce. Roberta Manciniho vystřídal kouč ještě slavnějšího jména – José Mourinho.

A právě pod vedením svérázného Portugalce zažil Inter v sezoně 2009/2010 snad tu vůbec nejúspěšnější kapitolu ve své historii. Ještě před začátkem ročníku proběhla pikantní hráčská výměna s Barcelonou – na San Siro přišel kamerunský útočník Samuel Eto’o výměnou za Zlatana Ibrahimoviće. Inter navíc posílili i další klíčoví hráči – argentinský útočník Diego Milito a nizozemský záložník Wesley Sneijder. Právě tato trojice se stala jedním z hlavních pilířů úspěchu, který vedl k historickému zisku treble – vítězství v lize, domácím poháru a Lize mistrů během jedné sezony.

🔵⚫ Jose Mourinho: "Massimo Moratti, Şampiyonlar Ligi'ni kazanmamız için neye ihtiyacımız olduğunu sordu. Hızlı bir stoper (Lucio), yaratıcı orta saha (Sneijder) ve kritik anlarda ortaya çıkacak hücum oyuncusu (Milito) transferlerini yaptık.”pic.twitter.com/NzrdyENuYb

— Calcio Türkiye 🇹🇷🇮🇹 (@CalcioTurkey) May 17, 2025

Inter pod Mourinhem ovládl domácí soutěže, ale definitivní zápis do dějin přišel 22. května 2010. To Inter na stadionu Santiago Bernabéu v Madridu ve finále Ligy mistrů porazil Bayern Mnichov 2:0. Oba góly vstřelil Diego Milito a zpečetil tak triumf, na který fanoušci čekali dlouhá desetiletí. Pro Massima Morattiho to znamenalo naplnění životního snu – po patnácti letech v čele klubu dovedl Inter na samotný vrchol Evropy a napodobil tak svého otce Angela, pod jehož vedením klub slavil v 60. letech podobné úspěchy.

Za téměř dvě desetiletí ve vedení dovedl Inter k pěti titulům v Serii A, čtyřem triumfům v Italském poháru, vítězství v Lize mistrů a především k historickému treble v sezoně 2009/2010. Dnes, jako čerstvý osmdesátník, zůstává Massimo Moratti navždy ikonickou postavou – nejen pro fanoušky Interu Milán, ale i pro celý světový fotbal.