Travinhovo vysvědčení: Obrana opět skvělá, naopak Jurásek mě naštval

Zápas s Olomoucí toho zase tolik nenabídl. Důležité bylo neztratit body, obejít se bez zranění a neztratit mnoho sil před Evropou. Všechno se povedlo, byť teda výkon měl k ideálu daleko. Někteří hráči mě potěšili a jeden vyloženě naštval.

Začnu pozitivní věcí, kterou je výkon slávistické obrany. Čtvrté ligové utkání a čtvrté čisté konto pro Tondu Kinského. Není to jenom jeho zásluha, ale celého týmu. Defenziva Slavie působí fakt až neskutečně kompaktně a kromě dvou šancí Liberce nedovolila v lize soupeřům skoro nic. O tom ostatně hovoří i průměr jedné střely na branku na zápas. Nejásejme samozřejmě předčasně, náročnější zápasy přijdou, ale zatím to v tomto směru vypadá fakt dobře.

Co za výbornou obranou stojí?

Se skvělou formou se na začátku sezony potkal Igoh Ogbu, který je absolutně dominantní v soubojích. Nic za ním nezaostává ani Tomáš Holeš, který dokáže z pozice pravého stopera výborně doplňovat ofenzivu. Totéž se dá vlastně říci i o Janu Bořilovi a proti Unionu Saint-Gilloise zahrál báječně David Zima. Když si Slavia potřebovala pomoci rychlejším hráčem, obstojný výkon vzadu podal také Filip Prebsl.

Není to ale jen obranou, ve vynikající pohodě hraje také Oscar, což je vyloženě borec, proti kterému nechcete hrát. Neztrácí míče a ještě jich kvanta vybojuje. Mít nebo nemít tohoto hráče před stopery, to je obrovský rozdíl.

Útok je horší

V ofenzivě už je to horší. I včera to bylo hodně upracované a stejně jako v předchozích ligových duelech se nedařila předfinální fáze. Několikrát se hráčům povedlo krásně naběhnout na křídlo, ale pak pokazit centr nebo přihrávku.

Jurečka se rval o šanci

Do zápasu naskočili také dva borci, kteří zatím mnoho příležitostí nedostali – Václav Jurečka a Matěj Jurásek. Každý z nich to vzal trochu z jiné strany. Ne že by teda Jurečka předvedl bůhví co, ale neustále se nabízel a nechal na hřišti všechno. Byť jsem k Václavovi mnohdy kritický, tak ačkoliv to z fotbalového hlediska nebylo ani zdaleka dokonalé, ukázal, jak se rvát o šanci.

Kdežto Jurásek mě naštval

Pravý opak Jurečkova výkonu ovšem předvedl Jurásek. Že na tom není kondičně ideálně, na to už jsme si zvykli, ostatně proto nehraje Evropu. Nicméně včera tam byl chvílemi jak na procházce. Když už se pak dostal k míči, většinou situace řešil individuálně, a to i v pozicích, které si o přihrávku přímo říkaly. Přiznám se, že tohle opravdu nechci v sešívaném dresu vidět. To mnohem raději odpustím hráči lacinou vlastní branku, jako si dal Alexander Bužek.

Otázkou je, co teď. Že vám hráč odvede takový výkon, to není jen tak. Mnohé to říká o jeho spokojenosti s postavením v týmu. Navíc to není zrovna poprvé, kdy se Jurásek podobným výkonem prezentoval. Přitom odchovanec Karviné je rychlý, má skvělou kličku, vynikající střelu, slušné zakončení… Slavia v něm má opravdový diamant. Jenže jak jej vybrousit? Tohle trenérům vůbec nezávidím.

Za poslední rok a půl se brzy jedenadvacetiletý borec skoro nezlepšil. Je to začarovaný kruh. K zlepšení potřebuje hrát, ale aby mohl hrát, musí makat. Možná potřebuje jen cítit důvěru, ale kdo by mu ji po podobném výkonu dal? Juráskův problém částečně tkví i v tom, že když nepředvede rozdílové věci, tak je jeho přínos pro tým velmi malý a vy se na něj jako trenér jen těžko můžete spolehnout. Jeho příběh trochu připomíná sparťanskou cestu Adama Karabce a já se trochu bojím, aby i konec tohoto příběhu nebyl stejný. Možná tito hráči potřebují vyrůstat někde, kde jim střídání lepších a slabších výkonů odpustí. Slavia ani Sparta si to se svými ambicemi nemohou dovolit.