Trent Alexander-Arnold na rozcestí. Zvítězí nesmrtelnost v červeném nebo ho zláká zpěv madridských slavíků?

Trent Alexander-Arnold, rodák z Liverpoolu a odchovanec klubu, vstoupil loni v létě do posledního roku své smlouvy a tím i do rozhodujícího okamžiku své kariéry. Stojí před ním volba, která definuje jeho odkaz. Zůstane na Anfieldu a stane se legendou velikosti Stevena Gerrarda? Nebo se vydá za trofejemi a slávou do Realu Madrid, kde riskuje, že se stane jen další hvězdou v dlouhé řadě nejúspěšnějšího klubu evropského fotbalu?

Chlapec z Liverpoolu hvězdou nové éry Reds

Trent v Liverpoolu vyrostl, do slavné akademie Reds vstoupil ve svých sedmi letech a během let se stal jednou z největších nadějí liverpoolské mládeže. Skrz mládežnické výběry se bez problému prokousával dále a v roce 2016 se pod vedením Jürgena Kloppa dočkal svého prvního profesionálního startu když ve svých osmnácti naskočil do zápasu na půdě Middlesbrough. V sezoně 2016/17 si připsal celkem dvanáct startů za první tým a překvapivě si udržel pozici i pro další sezonu. V následujícím ročníku už si definitivně vydobyl své místo na pravém kraji obrany, kde byl od jarní části jedničkou. Tuto pro Trenta průlomovou sezonu zakončilo první střetnutí s osudovým soupeřem Liverpoolu posledních let – Realem Madrid. Reds vstupovali do tohoto finále Ligy mistrů jako velký outsider a nevedli si v zápase vůbec špatně. Osudným se jim však stal katastrofální výkon brankáře Kariuse, který pohřbil naděje Liverpoolu na senzační vítězství a s ní i svou vlastní kariéru.

Od roku 2018 se Trent stal klíčovým kamenem Kloppova Liverpoolu. Během šesti sezón pomohl týmu k zisku všech velkých trofejí – Premier League, Liga mistrů, FA Cup, EFL Cup a Klubové mistrovství světa. Jako pomyslný ‚syn‘ německého manažera se vypracoval z nadějného mladíka na jednoho z nejlepších pravých beků světa, proslulého svou kopací technikou, přesností přihrávek a kreativitou. Když se Klopp loni v květnu po devíti letech loučil s Anfieldem, emotivní reakce anglického zadáka prozradila, jak hluboký vztah mezi nimi byl.

Liverpool vykročil do nové éry, když úspěšného a v městě i klubu zbožňovaného Kloppa na lavičce Reds nahradil Nizozemec Arne Slot. Fanoušci byli skeptičtí a jejich obavy vzrostly, když klub během léta posílil pouze Federico Chiesa. Trent, stejně jako Mo Salah a Virgil van Dijk, vstupoval do posledního roku své smluv a zdálo se, že o jejich budoucnosti rozhodne počínání nového lodivoda a výsledek aktuální sezóny. Přes nízká očekávání médií i vlastních fanoušků Liverpool pod Slotovým vedením zářil. Po podzimu vedl Premier League a dominoval i v ligové fázi Ligy mistrů. Navzdory nejistotě ohledně smluv se zdálo, že úspěšný projekt klíčové hráče udrží.

V jarní části sezóny však Liverpool čelil překážkám. V osmifinále Ligy mistrů vypadl po penaltovém rozstřelu s PSG a ve finále EFL Cupu podlehl Newcastlu. V Premier League si ale Reds stále počínali na výbornou a v neděli 27. dubna, tedy už čtyři kola před koncem ročníku, oslavili svůj jubilejní dvacátý ligový titul. Klub tak dorovnal rekord svého odvěkého rivala Manchesteru United.

Opouštění nové dynastie

Ještě před titul definujícím zápasem s Tottenhamem podepsala nový dvouletý kontrakt hvězda této sezóny, Mohamed Salah. O pár dní později ho následoval i kapitán Van Dijk, rovněž do léta roku 2027. S přibývajícími informacemi o jednání mezi Trentem a Realem Madrid se již zdálo být téměř jisté, že pravý obránce na Anfieldu skončí. Proč si tedy Trent, Angličan a navíc rodák z Liverpoolu, jako jediný ze tří jmenovaných dost možná vybral jinou cestu?

Rozdíl je ve věku. Výkony Salaha i van Dijka, přestože oba v této sezóně excelují a patří mezi nejlepší hráče světa na svých pozicích, pravděpodobně začnou během svých nových dvouletých smluv upadat. Alexander-Arnold je naopak na prahu svých nejlepších let a přirozeně tak chce stoupat co nejvýše, což mu Real Madrid bezpochyby nabídnout může.

Navzdory mírnému poklesu formy na jaře a několika neúspěchům v pohárových soutěžích dokázal Slot a Liverpool něco, co se zdálo před sezonou téměř nemožné. Nový manažer nahradil legendárního Kloppa způsobem, díky kterému většina fanoušku zapomněla na bolest po odchodu dlouholeté německé ikony. Navíc Reds získali ligový titul v těžké konkurenci Arsenalu i letos ne tak dominantních Citizens. Zůstává tedy otázkou, proč má Trent v úmyslu opustit svůj milovaný Liverpool po jedné z nejlepších sezón posledních let a možná na prahu další velké dynastie na Merseyside.

Nejistota v Madridu

Real Madrid je stále jedním z absolutních vrcholů fotbalového světa, avšak v posledních měsících se zdá být i přes hvězdný tým poměrně zranitelný. Arsenal si více než zasloužil výhru 5:1 během dvojzápasu čtvrtfinále Ligy mistrů, když odhalil četné slabiny Los Blancos. Gunners museli být šokováni, jak málo si dokázal slavný Bílý balet v odvetě na Santiago Bernabeu vytvořit. Tým Mikela Artety poměrně v klidu ustál jakýkoliv tlak domácích a i přes darovaný gól po chybě Saliby a Sakově neproměněné penaltě odjížděl s výhrou 2:1 a přesvědčivým postupem.

V podzimním zápase Ligy mistrů měl sám Alexander-Arnold příležitost z první ruky zažít, jak Liverpool na bouřlivém Anfieldu prodchnutém záští vůči Realu Madrid, předvedl jeden z nejlepších výkonů sezóny. Reds svého největšího evropského rivala poslední dekády jednoznačně přehráli a porazili 2:0.

Byť je Real stále zárukou trofejí, slávy a tučných výplatních pásek, angažmá na Santiago Bernabeu nemusí být pro Trenta zárukou většího úspěchu, než jaký může v následujících letech dosáhnout ve svém rodném Liverpoolu.

Hněv fanoušků a rozpor mezi ambicí a odkazem

Zprávy o jednáních mezi zástupci Trenta Alexandra-Arnolda a Realem Madrid, které prosákly do médií, rozpoutaly vlnu hněvu mezi fanoušky Liverpoolu. Možnost, že jeden z nejtalentovanějších odchovanců akademie Reds odejde byla hořkou pilulkou pro fanoušky Liverpoolu. Zvlášť když to mělo být zdarma a ještě k rivalovi, který Liverpool v posledních osmi sezonách Ligy mistrů hned čtyřikrát vyřadil. Real Madrid, symbol evropského fotbalového úspěchu, se stal pro mnohé příznivce na Anfieldu ztělesněním frustrace, a Trentův potenciální přestup je vnímán jako zrada.

Hněv fanoušků vyústil v kritiku a zpochybňování Trentova přínosu za posledních osm let včetně například legendárního rohového kopu při nezapomenutelném obratu s Barcelonou v roce 2019. Mnozí ho pochopitelně viděli jako budoucího kapitána a ikonu klubu, srovnatelnou se Stevenem Gerrardem či Kennym Dalglishem. Nyní však čelí odsudkům od těch, kteří ho ještě nedávno zbožňovali, a jeho odkaz je v očích některých pošpiněn rozhodnutím upřednostnit slávu v dresu Realu Madrid před věrností Liverpoolu a jeho tradici.

Hlavní problém však nespočívá v samotném odchodu. Pro hráče v Trentově věku, na vrcholu svých sil, je přirozené zvažovat nové výzvy a touha vyzkoušet si angažmá v jednom nejúspěšnějších evropských klubů je tak pochopitelná. Kritika se zaměřuje spíše na způsob, jakým odchod probíhá – jako volný hráč, bez finanční kompenzace pro Liverpool a vše v době, kdy klub pod vedením Arneho Slota slaví titul v Premier League a buduje novou dynastii. Trent, který byl pro fanoušky idolem, může mít nyní problém sdílet radost z oslav titulu s příznivci, kteří v něm místo hrdiny vidí hada. Frustrace liverpoolských fanoušků je pochopitelná, míra nenávisti a pálení mostů však neodpovídala tomu, co Trent klubu za roky odevzdal a jaký respekt by si přes všechny okolnosti zasloužil.

Tento rozpor mezi osobní ambicí a loajalitou k Liverpoolu zanechává fanoušky rozpolcené. Trentův odchod může být začátkem nové kapitoly jeho kariéry, ale na Anfieldu zůstává pocit ztráty – nejen hráče, ale i snu o nesmrtelnosti, kterou mohl v červeném dresu dosáhnout.

Šance stát se nesmrtelným

Nad Anfieldem se rozhodně nestahují černá mračna a v Liverpoolu je stále co vyhrávat. Tento příběh nemusí být koncem velké červené knihy s nápisem TAA, ale začátkem nové zlaté kroniky pod Slotovým vedením. Opravdu si tedy Trent myslí že právě cesta do Realu Madrid je pro něj tou nejlepší volbou? Arnold si možná slibuje, že v dresu Los Blancos naplní své nejvyšší ambice – zisk největších trofejí a vytoužený Zlatý míč, o němž v minulosti mluvil jako o svém ultimátním cíli. Fotbal je však nevyzpytatelný a úspěch křehký.

O tom by mohl vyprávět třeba Steve McManaman a Michael Owen, kteří opustili Liverpool na vrcholu s vidinou slávy v Madridu. McManaman sice získal dvě Ligy mistrů, ale po několika letech se stal jen jednou z mnoha hvězd v historii Realu. Owenovo působení v Madridu bylo ještě méně úspěšné – po jedné sezóně na lavičce odešel bez trofeje a s pošramoceným vztahem s anglickými fanoušky. Ten o několik let později definitivně zmačkal a hodil do koše přestupem do Manchesteru United. Oba vyměnili nesmrtelný respekt a obdiv, který si ikony na Anfieldu udržují po generace, za pomíjivou slávu v bílém, respektive červeném dresu.

Alexander-Arnold už teď bude navždy považován za skvělého fotbalistu a jednoho z nejlepších obránců historie klubu. Avšak pouze setrvání na Anfieldu ho může povýšit do nejvyššího pelotonu k jménům jako Gerrard nebo Dalglish. Případné, dnes už složitě představitelné odmítnutí Madridu by bylo pro Liverpool jistě nebývalým úspěchem, velkým momentem pro celý klub a zároveň i velmi silným a jedinečným gestem od Alexandra-Arnolda. Takové které by mohlo opět spravit a patrně ještě posílit dnes už poškozené vztahy s fanoušky Reds.

Nahradit ho pro Liverpool nebude snadné a ačkoli je ohledně situace Alexandra-Arnolda mnoho debat, jedna věc musí být jistá. Musí si za svým rozhodnutím stát a přijmout jeho důsledky, ať už budou jakékoli. Nemůže totiž mít to nejlepší z obou světů. A pokud si to teď neuvědomuje, brzy to pravděpodobně pochopí.