Komentář Jana Lajbla: Česko porazilo Černou Horu a zůstává stoprocentní

Česko si to ve Štruncových sadech rozdalo v rámci kvalifikace na mistrovství světa s Černou Horou. K nominaci se vyjadřovat nebudu, protože bych se opakoval, jak některá jména nechápu. Osobně jsem očekával, že ze jmen, se kterými nesouhlasím, se objeví v základní sestavě pouze náš kapitán. A nemýlil jsem se. 

Tento komentář jsem začal psát po prvním poločase, ze kterého mě zas a znovu bolely oči. Pomalé kombinace, které v posunu na hřišti nic neřešily, sledovali diváci takřka celý první poločas. Jediný, kdo se snažil něco vymyslet, byl Černý. Ostatní pokračovali v nevýrazných výkonech z předešlých reprezentačních srazů. Až střela Hložka vysvobodila národní tým z letargie, ve které bloudil.

Přiznávám, že jsem dlouhodobý kritik hry Tomáše Součka, který se na hřišti znovu potuloval, motal a vlastně jsem ho zaregistroval jen ve chvíli, kdy někoho fauloval. Pokud po poločasové pauze komentátor Jaromír Bosák řekl, že Sadílek vystřídal Červa, kterému se zápas moc nepovedl, tak nevím, co by měl říci k výkonu Součka. Přijde mi, že je v televizi zakázáno mluvit o slaboučkých výkonech našeho kapitána. Ve chvíli, kdy jsem chtěl napsat, jak se hledal i Patrik Schick, tak dal gól. Dvě třetiny zápasu nebyl vidět, pak lehký výskok a hotovo. Asistenci si připsal Černý, který jako jeden z mála nebyl líný na krok. Já si prostě neumím představit, co chceme dělat s takovýmto pseudofotbalem na světovém šampionátu. 

Už si představuji komentáře, jak se fotbal vyrovnává, že není slabých soupeřů, ale při vší úctě k protivníkům, se kterými jsme se dosud utkali, neumím si představit souboj s Francií, Španělskem, nebo například jihoamerickými soupeři. Hráli bychom totální beton, kdy by po zápase Ivan Hašek řekl, že jsme předvedli nebojácný a odvážný výkon a byli jsme kousek od získání bodu, či dokonce od senzace. Pokud někdo sledoval utkání mezi Španělskem a Francií o den dříve, které skončilo 5:4, tak ví, o čem mluvím. Ten rozdíl v rychlosti, přechodech do útoku a v kombinacích byl v porovnání s naší hrou do očí bijící. 

Ale zpět k utkání. Ve chvíli, kdy Schick navýšil na dvoubrankové vedení, tak najednou ožil. Mohl dát ještě dvě branky, ale už se mu to nepoštěstilo. Jinak hráčem zápasu byl jednoznačně Václav Černý. Jediný, který se nebojí hrát jeden na jednoho, ale to jsem psal i v minulých utkáních. Černá Hora už nebyla s přibývajícím časem tak aktivní. Jestli se snažila v úvodních minutách hrát na brejky a napadat, tak ke konci zápasu už byla zatažená k vlastnímu vápnu. Čeští hráči drželi balon a byl to takový souvislý tlak bez šancí. Až deset minut před koncem se dostal před gólmana Šulc, ale už byl moc blízko k tomu, aby gólmana prostřelil. V závěru se přesvědčil i soupeř, že když na nás zaútočí, tak jsme v zadních řadách velmi nejistí. V nastavení hostující fotbalisté nezvládli pro ně nepříznivý stav a předvedli pár ošklivých faulů. Především zákrok na Provoda volal po červené. 

Naši zápas dohráli bez větších potíží, ale nemohu říci, že bych si z výkonu sedl na zadek. Je to takové upracované, ubojované. Ke kombinacím moc nevím co dodat. Jestli si nějakou vybavím, tak u toho byl jen Černý, který to vzal na sebe.

Co říci na závěr? Asi že tři body jsou doma, Hašek za nic být pochválen nemůže a teď nás čeká Chorvatsko, které nás už prověří. Upřímně jsem zvědavý, zda si to s ním rozdáme na férovku, nebo zalezeme a budeme doufat, že to nějak přežijeme. Myslím si, že tento mač bude už určitým měřítkem hry, jakou bychom u našich fotbalistů sledovali na světovém šampionátu. A toho se trochu bojím.