Komentář Jana Lajbla: Co si myslím o Haškově tiskovce a Coufalově narážce na spoluhráče?

Rád bych se vyjádřil k pozápasovým reakcím. Také k tiskovce kouče Ivana Haška, narážce obránce Vladimíra Coufala na spoluhráče a dalšímu dění okolo naší reprezentace. Komentář našeho redaktora 90 minut Jana Lajbla si můžete přečíst níže.

Tiskovka před utkáním s Ukrajinou

,,Nemá cenu se zabývat tím co bylo, ale soustředit se na zápas s Ukrajinou“ To je jedna z vět, které pronesl reprezentační trenér Ivan Hašek na tiskové konferenci. Poté ještě zaznívaly názory jako, že se snažili udělat změny, které nepomohly. Nakonec si pan Hašek přeje vidět v zápase s Ukrajinou emoce a svým hráčům věří.

No, upřímně, jen mě to utvrdilo v tom, že pan Hašek nevidí ten zásadní problém a to je nominace, kdy si dovolí povolat hráče, kteří v klubech nehrají. Asi je jejich agenti potřebuji prodat a v nároďáku se třeba zviditelní? Tento názor slyším ke každé nominaci stále častěji. Zabývat se tím co bylo, je nutné i když asi bolestné a má cenu se tím zabývat pane Hašku! Jinak se nemůžete poučit z chyb. Sledovat zpětně zápas, kdy je soupeř jasně lepší, asi nikoho nebaví, ale je to potřeba.

Komentář k zápasu v Gruzii. Má tým vůbec nějaký taktický plán?

Jestli dělal trenér v zápase změny, tak já je nepostřehl. Dát Pavla Šulce patnáct minut před koncem zápasu na hřiště, kdy je už vlastně rozhodnuto, to není změna. Myslím si, že Hašek neměl žádný plán. Nedokázal reagovat na nepříznivý vývoj. To, že hráčům věří, to je snad samozřejmost, i když to chce v tomto případě velkou odvahu. A, že chce vidět v zápase zápal a emoce? Tak to jsem Vám vděčný, že jste to svým svěřencům připomněl. Asi to nevěděli, protože ani já sám to nevím. 

Už dlouho si říkám, jaký je herní systém, kterým se chce naše reprezentace prezentovat? Hrajeme na rychlé protiútoky ze zajištěné obrany? Hrajeme stylem, že chceme být dominantní na míči? Hrajeme s vysunutým presinkem na polovině hřiště soupeře? Fakt nevím…

Nevidím žádný přechod do útoku, nevidím nacvičené akce, nevidím nic. Chápu, že se systém volí dle toho, kdo proti nám stojí, ale mně přijde, že hrajeme pořád na náhodu a vlastně stále stejně. Já vlastně ani nevím, zda chci, abychom v úterý Ukrajinu porazili. To by totiž znamenalo setrvání Haška ve funkci a prodlužování nemohoucnosti našeho nároďáku. Nevím, co by se muselo stát, abychom po třech dnech začali hrát alespoň trochu pohledný fotbal. 

Coufalovo vyjádření moc tým neuklidnilo

Další věcí, která náladě v nároďáku asi nepomohla, je vyjádření Vladimíra Coufala na adresu některých svých spoluhráčů. Cituji: „Můžeme působit zkušeně, ale když se podíváte na statistiky startů v národním týmu, tak třeba Matěj Kovář, David Zima, Robin Hranáč nebo Láďa Krejčí jich moc nemají. Bude jim nějakou chvíli trvat, než pochopí, o čem nároďák je.“

Jinými slovy, jste úplně nechápaví, hráli jste na nic a na nároďáku vám nezáleží. Tak jestli tohle pan Coufal řekne veřejně, pak být na straně jmenovaných, asi bych mu důrazně doporučil, aby se podíval na svůj výkon a pak začal kritizovat ostatní. Nevšiml jsem si od zkušených hráčů jako je on, nebo Souček, že by v zápase nějak vyčnívali nad těmi nezkušenými. 

Komentář k ostatním hráčům ČR, kteří ve svých klubech nehrají

Ladislav Krejčí a jeho vyjádření, že jeho výkon neovlivnilo to, že nehraje. Líbí se mi jeho sebevědomí, ale když nehrajete a pak naskočíte po delší době do ostrého zápasu, tak to vliv má, to ví i hráč z okresního přeboru. 

Četl jsem před zápasem rozhovor s Tomášem Čvančarou, jak je rád, že s ním Hašek počítá, i když nehraje v klubu. Další naivní názor, že přijedu do reprezentace a najednou mi to půjde.

Pánové, nebylo by od věci si přiznat, že když nehraju, tak na reprezentační sraz, i přes pozvánku, nepřijedu? Když to nevidí trenér, tak vy byste mohli. Mělo by to být pravidlem, že kdo nehraje v klubu, nebude do reprezentace nominován. 

Děkuji, odejděte!

Jsem po zápase s Gruzií velmi kritický, ale divíte se mi?! Myslím si, že je potřeba nalít si čistého vína pane předsedo Petře Fousku, otevřít oči a odstoupit, ať dopadne utkání s Ukrajinou jakkoliv. S vámi i kouč Hašek a další, co vytváří spirálu špatných rozhodnutí a ukončit motání se v kruhu, ze kterého už nevíte jak ven. Nejde donekonečna říkat, že příští zápas bude lepší. Dokud budete ve vedení, těžko se náš národní tým posune vpřed. 

Žít z minulosti se nedá!

Spousta z nás žije v minulosti, kdy jsme dávali Gruzii a podobným týmům pět banánů a jeli jsme domů. Asi je na čase si přiznat, že momentálně nemáme hráče, kteří by napodobili legendy, jako byli Pavel Nedvěd, Tomáš Rosický, Marek Jankulovski, Karel Poborský a další. I já bych si přál, aby se objevila podobná generace, ale to, jak všichni vidíme, je jen zbožné přání. Tak alespoň bych rád viděl, jak se za národní tým bojuje, jak hráči jezdí po zadku, jak jdou splavení a v křečích ze hřiště s tím, že na něm nechali všechno. Bohužel, ani to dnes pánové reprezentanti nevidím. 

Jaké je mé řešení?

Řešení je nasnadě. Psal jsem ho pár řádků zpátky, ale šel by třeba pan Poborský do vedení svazu? Nechali by ho obklopit se lidmi, kterým věří?

Jsou tu bývalí fotbalisté, kteří by měli co říci a možná o tom i někteří uvažují, ale chce to jim dát důvěru, podporu a vytvořit podmínky, kdy se nebudou bát říci svůj názor. Dokud ovšem budou ve vedení lidé typu pana Fouska, který náš fotbal po Berbrovi nikam neposunul, těžko tyto bývalé hráče přesvědčíte, aby kandidovali na čelní místa FAČR.

Ale třeba se toho jednou dočkám a zase se bude radost dívat na hráče, kteří si váží toho, že nosí ten nejlepší dres, jaký kdy oblékli.