Real Madrid v krizi: Pět důvodů, proč se letos Bílý balet trápí

Real Madrid letos navzdory příchodu hvězdného Kyliana Mbappého nepodává oslnivé výkony. V Lize mistrů už dvakrát ztratil a v domácí La Lize ztrácí na čelo už devět bodů. V následujícím shrnutí se podíváme, co stojí za aktuální krizí Bílého baletu.

Již patnáctý titul z Ligy mistrů do klubové sbírky, oznámení velkolepého a dlouho vyhlíženého přestupu Kyliana Mbappého a spoustu dalších zpráv o potenciálních hvězdných posilách už tak silné jedenáctky. Takový byl začátek června pro fanoušky Realu Madrid, kteří v tu chvíli nepochybovali, že se v hlavním městě Španělska buduje na dlouhá léta hegemon LaLigy a zároveň nejsilnější tým světové fotbalové scény.

Jenže od té doby uběhlo pět měsíců a svěřencům Carla Ancelottiho to skřípe. Po ostudném výprasku v El Clásicu, kdy si vedoucí FC Barcelona dělala ve druhé půli s defenzivou Bílého baletu doslova co chtěla a navýšil svůj náskok v čele španělské nejvyšší soutěže na devět bodů, přišla pro Real další rána. Madridský celek doma v Lize mistrů nestačil ani na AC Milán, a nejen ve španělských médiích se ve velkém začalo v souvislosti s Realem skloňovat slovo krize. Ancelotti a spol. totiž v milionářské soutěži utrpěli už druhou porážku ze čtyř utkání, přičemž tu předchozí zaznamenali na půdě francouzského Lille. Současný tým Realu tak ani zdaleka nepřipomíná mašinu z loňského roku. V následujícím souhrnu se podíváme, proč se Ancelottiho družina zatím trápí.

Příliš mnoho ofenzivních hvězd

Kylian Mbappé, Vinícius Júnior a Jude Bellingham. Ačkoliv ani jeden z nich anketu Zlatý míč nevyhrál, klidně by toto trio sneslo označení hlavních aspirantů na titul nejlepšího hráče světa. Jak se ale již mnohokrát ukázalo, podobné složení útoku v jednom dresu nedělá dobrotu. Zvlášť, když na šanci číhá také brazilský křídelník Rodrygo, jenž byl loni i přes občasné poklesy formy nedílnou součástí zlatého týmu a vstřelil i několik velmi důležitých branek. Kromě něj by se rád na hřiště častěji dostal i Arda Güler, kterému zase nadmíru vyšel závěr loňského ročníku i následující Euro, na kterém dotáhl Turecko až do čtvrtfinále. V neposlední řadě nesmíme zapomínat na další vycházející hvězdu Endricka, který se k Realu připojil rovněž během léta.

V Madridu je zkrátka vepředu obrovský přetlak a to si zatím vybírá svoji daň. Ancelotti při snaze vměstnat velká jména do sestavy musí často obětovat jednoho z nich a postavit ho mimo svůj post. Mbappému zatím role devítky nesedí a rád se stahuje více doleva, kde si ovšem místy překáží s Viníciusem a kde občas rád operuje také Bellingham. Ten se ovšem v některých zápasech objevil na hřišti více zprava, tato pozice mu však očividně není vlastní.

Neforma Bellinghama

Když loni přišel Bellingham do Madridu, předvedl jeho příznivcům start, jakého nedosáhl ani takový Cristiano Ronaldo. Anglický reprezentant totiž skóroval ve svých prvních čtyřech duelech za Real v Lize mistrů a dařilo se mu i v domácí soutěži. Po 16 odehraných utkáních se mohl pyšnit statistikou 15 branek, ačkoliv ho trenér Ancelotti stavěl na pro něj nezvyklé pozici hrotového útočník, kde plnil roli falešné devítky. Z jeho vynikající hry zády k brance, kdy se často stahoval hlouběji do pole pro balony a otvíral prostor, těžila hlavně rychlonohá brazilská křídla Vinícius Júnior a Rodrygo. Tato trojice si byla schopná na hřišti téměř dokonale vyhovět a byť i jim se občas nepovedl jeden zápas, mohl se na ně Ancelotti plně spolehnout.

Letos s příchodem Mbappého Ancelotti Bellinghamovi ideální post stále hledá. Jednadvacetiletý Angličan má po sedmi ligových zápasech na kontě statistiku 0+1. Za zápas přitom v porovnání s loňskem vyprodukuje o dost menší počet zakončení. Oproti loňským 2,3 střelám je aktuálně na čísle 1,4. Podobný propad zaznamenal i ve statistice klíčových přihrávek, kde si se současným 1,1 na utkání pohoršil o šest desetin. Ještě hůře je na tom v milionářské soutěži, kde zatím po čtyřech duelech bodově mlčí a navíc spálil už tři velké příležitosti.

Absence dirigenta

Když jsme v úvodu rekapitulovali úspěšný červen Realu Madrid, schválně jsme vynechali jednu významnou květnovou událost. Tou byl ohlášený konec kariéry německého středopolaře Toniho Kroose, jenž dlouhodobě patřil k pilířům tohoto klubu a v loňském ročníku doslova zářil. Právě Kroos se po letech vedle Luky Modriče poprvé sám naplno ujal taktovky a Real tak šlapal jako dobře namazaný stroj. Německý záložník přesně věděl, kdy má hru zklidnit či naopak zrychlit, nebo kdy soupeřovu obranu překonat dlouhým míčem. Když k tomu navíc připočteme jeho kreativní schopnosti a chirurgickou přesnost krátkých přihrávek, je jeho absence logicky citelná. Zvlášť, když nestárnoucí Luka Modrič zřejmě definitivně zestárl.

Real vsadil na to, že se mu podaří Kroose nahradit z vlastních zdrojů, což se zatím neděje. Bellingham a Valverde mají přednosti v úplně jiných atributech a typologicky se Kroosovi nepřibližuje ani Camavinga s Tchouamenim. Taktovky by se kromě Modriče uměl chopit pouze Dani Ceballos, jehož zase před měsícem sužovalo zranění a letos nasbíral pouhé tři starty. Ani na současném trhu mnoho podobných hráčů jako Kroos není k mání, přesto mohl Real na tuto pozici zkusit přivést například Hakana Calhanoglu z Interu Milán.

Odcházející zlatá generace

Madridský výběr se loni vrátil na evropský i španělský trůn po jednoleté odmlce. V minulém desetiletí se přitom v milionářské soutěži radoval hned čtyřikrát a další tři tituly přidal v LaLize. U většiny trofejí přitom byli strůjci i někteří pachatelé loňských triumfů. Například Toni Kroos, Nacho, Dani Carvajal nebo Luka Modrič. První dva jmenovaní už v řadách Bílého baletu nefigurují a Carvajal se, stejně jako další opora Thibaut Courtois, potýká se zraněním, Již dříve navíc klub opustili třeba Karim Benzema a Sergio Ramos, a tak mohou současným, byť velmi talentovaným hráčům, chybět v některých momentech i zkušenosti a dostatečný klid, který by jim na kopačky dodal některý z těchto lídrů.

Týmová nevyváženost

Real občas působí až bohorovně a chybí mu větší vyváženost. Skvělým příkladem je vítězný gól Álvara Moraty z úterního duelu Ligy mistrů, když se se španělským forvardem nikdo z obránců ani neobtěžoval situaci, při které brankář Lunin vyrazil míč před sebe, dohrát. Situaci ale předcházela ztráta míče Tchouameniho ve středu hřiště a ani jeden z hráčů poblíž nevyvinul alespoň špetku iniciativy k tomu, aby milánským průchod k Luninově svatyni ztížil.

Také Barcelona v nedávném El Clásicu překonávala defenzivu Madridu příliš jednoduše. Na vině však není jen obrana, která často hasí nedostatky či vysoké postavení středních záložníků a útočných hráčů. Real Madrid na hřišti vypadá spíše jako soubor individualit a zarputilost rvát se za královský klub až do posledního hvizdu se zatím nedostavuje.