St. Pauli: neuvěřitelný zážitek nejen fotbalově, ale i fanouškovsky

Co udělá fotbalový fanoušek, když je v Hamburku? Samozřejmě si vyhlédne nějaký fotbalový zápas.

Jako první mě napadl úspěšnější a obecně známější klub z města a to Hamburger SV. Po návštěvě klubového webu jsem ale zjistil, že hrají pouze venkovní utkání v rámci německého poháru. A tak padla druhá možnost FC St. Pauli, které čekalo domácí zápas DFB Pokalu proti Hoffenheimu, kde mimo jiné figurují i čeští hráči. Volba to nakonec byla skvělá, nejen díky tomu, že stadion Millerntor byl jen asi 300 metrů od našeho ubytování, ale i kvůli skvělé atmosféře.

Náročné shánění vstupenek? Žádný problém

Protože dělám vše na poslední chvíli, začal jsem shánět lístky tři dny před zápasem. To se ukázalo jako špatný nápad. Šel jsem na zápas s mámou, takže jsem potřeboval dva lístky na sezení, a ty už byly prakticky vyprodané. Nezbývalo než čekat na předprodávané vstupenky přes oficiální web. Nakonec jsem se k nim dostal den před zápasem cestou do blízkého Lübecku – dva lístky za bránu, přímo naproti domácímu kotli.

Den D. Krátká, ale nevšední cesta na stadion

V den utkání jsme si prošli krásné centrum města, ale jak se zápas blížil, rozhodli jsme se vrátit do naší čtvrti. Dali jsme si krátkou pauzu na pokoji a pak jsme vyrazili se třemi cíli: najíst se, koupit si šálu ve fanshopu a samozřejmě dorazit na stadion. První dva úkoly jsme zvládli na jedné z nejrušnějších hamburských ulic, která ve tmě připomínala Las Vegas. Po návštěvě pěkného fanshopu jsme se úzkými uličkami plnými fotbalových hospůdek a barů vydali zhruba 400 metrů směrem ke stadionu.

Když jsme dorazili, začali jsme hledat náš vstup. Obešli jsme půlku stadionu a našli severní tribunu, za kterou se tyčil 80 metrů vysoký protiletecký bunkr. Na ten vede stezka až nahoru a je z ní skvělý výhled přímo na stadion. Zařadili jsme se do krátké fronty, ale nastal problém, na stadion jsme nesměli s batohem. Ochranka nás poslala do úschovny asi 100 metrů od brány, kde členové ochranky rozdávali číselné lístečky. Trochu ušmudlané, ale účel splnily.

Po uložení batohů jsme se vrátili do už delší fronty a konečně jsme prošli dovnitř. První zastávka: stánek s pitím. Bez fronty, takže jsme měli během chvilky nápoje ve vratných kelímcích a vystoupali jsme na tribunu. A narazili na problém. Výhled na střed hřiště blokoval podpůrný sloup. Naštěstí jen minimálně, ale i tak to během zápasu občas zlobilo, protože chvílemi když jsem se snažil sledovat míč, tak jsem si připadal jak hokejový brankář vyhýbající se clonícímu hráči.

Zápas skvělých fanoušků a útočného fotbalu

Zápas začal choreem přes celý domácí kotel, které si mohl z hřiště prohlédnout také český reprezentant Robin Hranáč. Utkání bylo v kvapném tempu nahoru dolů, takže jako nestranný fanoušek dobrého fotbalu jsem se bavil. Bylo plné šancí, které mohly skončit gólem – což domácí potvrdili už v 1. minutě po rohovém kopu. V první půli už další gól nepadl.

Druhý poločas začal stejně jako ten první a znovu tak padl gól po rohu. Tentokrát však s erupcí emocí v sektoru hostů, který byl nedaleko nás. Další moment, který musím vypíchnout, byl neskutečný zákrok hostujícího beka Bernarda, který akrobatickým tygřím skokem na brankové čáře zastavil jasný gól. Ve druhé půli měli více ze hry hosté, ale nikdo další branku nepřidal, takže se šlo do prodloužení.

V prodloužení může rozhodnout jediný gól, a to málem platilo i tady. Ve 106. minutě rozhodčí správně odpískal penaltu pro Hoffenheim. K té se postavil chorvarský reprezentant Andrej Kramarić a proměnil. Domácí už moc naděje neměli, někteří fanoušci dokonce předčasně odcházeli, ale v 121. minutě udeřilo St. Pauli znovu z rohu. Stadion explodoval. Všichni už věděli, že přijde ten nejférovější souboj a to penalty.

Penaltový rozstřel jako z pohádky

Rozstřel byl extrémně dramatický. Někteří fanoušci se radši otočili zády. Došlo se až do 9. série, kdy domácí Wahl, který už v zápase skóroval, penaltu proměnil. Poté přišel souboj hostujícího Hajdariho s domácím brankářem Vollem. K radosti celého stadionu Voll vystihl stranu a špatně kopnutou penaltu chytil. Stadion podruhé úplně vybuchl. St. Pauli poprvé v historii porazilo v poháru soupeře ze stejné soutěže.

Zajel bych si na St. Pauli znovu?

Oslavy na stadionu byly bujaré, ale my jsme se už museli vydat na pokoj. Vrátili jsme kelímky, přes skandující fanoušky jsme se protlačili k batohům a lístečky jsem měl naštěstí pečlivě schované za krytem mobilu. Bez problémů jsme tedy vyzvedli věci a vyrazili nočními uličkami St. Pauli zpět. Hospůdky a bary byly plné lidí stojících venku, ale bohužel jsme se do žádné nepodívali.

Celý výlet a hlavně zápas hodnotím velmi pozitivně. Sice se objevilo pár problémů, ale nic, s čím bych si díky svým zkušenostem ze stadionů neporadil. A tak bych všem fanouškům dobré atmosféry a fotbalu doporučil návštěvu stadionu Millerntor. Jen pozor na sloupy ve výhledu.